Růže krve a pocty 2.kapitola

13. srpna 2013 v 12:39 | Neznámá |  Růže krve a pocty
Tentokrát malinko kratší ale i tak doufám že se vám bude líbit ;-). Přeji hezké čtení.



Konečně jsme dorazili do boudičky.Erik otevřel dveře jako pravý gentleman a ukázal dovnitř boudičky."Dámy první."Mrkl na nás a my vyrazili do boudičky.Byla tady Emily i ten neznámí hoch.Teď už jsem mu musela něco říct o jeho chování,ale nevěděla jsem jak mu to mám říct a navíc kde mu to mám říct… Tento den byl velice divný a to jsem se ještě ani nezmínila že tady budeme přespávat.Koukla jsem se na Lilith "Proč jsem vlastně tady?" Lilith polkla a já se bála že odpověď nepřijde,místo ní ale odpověděl Erik. "Chtěla abychom tě poznali a mi tě chtěli poznat.Zvlášť po tom co o tobě hodně básnila."Usmál se a jako vždy jeho smích byl nakažliví.Já se vždy strachovala aby to nebyl žádný hloupí fórek,ale nejspíše nebyl. "Děkuji Eriku…"řekla jsem a také se na něho usmála. "Teď ale mám pořádný hlad." Z tašky co jsem měla na zádech jsem vyndala víno a pár oplatek a lačně se pustila do jídla.Všichni na mě udiveně hleděli a tak jsem přestala jíst. "Co se stalo?"Zeptala jsem se jich a hned co jsem to dořekla přisedla si Lilith i Emily "Můžeme taky?" "Jen si poslušte." Usmála jsem se na ně pak přišel neznámí hoch a taky si začal brát nakonec se přidal i Erik.Tak teď byla pravá chvíle se zeptat neznámého hocha. " Ahoj tebe jsem tady vůbec neviděla…" "Ehm… Ahoj já jsem Viktor."Takový medový krásný hlas…No jako ve filmech jsem se do něho hned zamilovala.Ale bylo i vidět že on nestojí o žádnou konverzaci. "Já jsem Alexandra jak jistě už víš…" "hmm… Alexandra…"Zašeptal pro sebe ale já to slyšela i ten jeho medový hlas. "Bude mi ctí tě tady provést…" Teď jsem byla úplně zmatená koukla jsem se na Lilith a ta jenom kývla a usmála se. "No dobrá."Usmála jsem se trochu nejistě. "Tak pojď." Vzal mě silně za ruku a já jsem málem vykřikla ale on se na mě podíval a ruku mi pustil a omluvil se. "To je v pořádku a kam tak spěcháš?" "Ani nevím" usmál se a tak jsem mu usměv oplatila. "Takže tady máme kuchyň…Budeme tady muset udělat malé opravy ve zdích ale jinak je to dobrý."popošli jsme dál "jak si můžeš všimnout toto je něco jako obývák dokonce nám tady funguje elektrika." Pak byla koupelna a ložnice a nakonec rána do hlavy."Co se to…"Svojí otázku už jsem nestihla dopovědět.Jediný co jsem viděla byla černočerná tma.Měla jsem vědět že tady něco nehraje.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Rexxanna Rexxanna | Web | 13. srpna 2013 v 12:59 | Reagovat

Wow! to je napínavé co se sní vůbec stane doufám že nemá nějaký težké zranění hlavy ale jinak už se těším na další kapitolu :D :D Jinak se ti to povedlo :-)

2 neznámá neznámá | 13. srpna 2013 v 18:10 | Reagovat

Moc děkuji :-D a neboj nic se jí nestane jenom jí dali ránu do hlavy a ostatní se dozvíš v další kapitole :D

3 Sillia Sillia | 13. srpna 2013 v 20:21 | Reagovat

Myšlenka je hezká, příběh je napínavý, ale chtělo by to trochu vylepšit styl psaní, vyjadřování a gramatiku, ale tvoje kapitoly mi přijdou příliš krátké, je to jako by kapitoly v knížkách byly ani ne po stránkách a také si myslím, že by ses mohla trochu více rozepsat, přijde mi to takové strohé, jako pouze základní čáry obrázku, ale jak jsem již řekla, nápad je to opravdu hezký, máš to napínavý a promyšlený.

4 neznámá neznámá | 15. srpna 2013 v 10:55 | Reagovat

[3]: Určitě se budu snažit vylepšit délku jinak moc děkuji za dobrý názor... ;-) aspoň jsem se dozvěděla co tomu chybí :-) Moc děkuji :-D

5 Šukatérka Šukatérka | Web | 15. srpna 2013 v 23:43 | Reagovat

Máš to moc pěkně napínavé, docela jsem to zhltla, dobře se to čte, chválím, akorát mohlo být trošku větší rozepsání, ale záleží jen na tobě, jak svou fantazii a myšlenky podáš =)

6 Neznámá Neznámá | 16. srpna 2013 v 15:24 | Reagovat

[5]: Moc a moc děkuji :D

7 Kaisa Kaisa | E-mail | Web | 21. srpna 2013 v 12:27 | Reagovat

Opět bych vytkla jednu jedinou věc - tou jest gramatika, která trochu a značně pokulhává. Já chápu, že čeština je poněkud složitý jazyk na všechna tahle pravidla, ale někde čárky, mezery za tečkami... To vážně není moc dobré. Kdyžtak si můžeš najít třeba korektora, někoho, kdo se v tom alespoň trochu vyzná a ty největší chyby ti opraví - já ho také měla, ale já jsem procházela tvrdší výchovou než je blogování, když mi prostě za každou chybu bylo řečeno, že dokud ji neopravím, článek se nevydá. Občas bych to přála všem... Ale to je jedno. Také ti chybí odstavce - každá přímá řeč by měla být na novém a když to tak uděláš, tak si uvědomíš, jak je máš krátké a natáhneš je. Třeba jen výraz, emoce, pocity, to všechno hraje v psaní velmi důležitou roli, protože takhle jsou to jen cizí figurky v rukou autora, vžít se do postavy je důležité.
Další věc je, že většina čtenářů ti nedá nic zadarmo. Sice v psaní je hodnocení velmi subjektivní, ale tady je (stejně jako u mě) vidět, že by to chtělo třeba něco zlepšit. Na cizích se chyby hledají lépe, ale já sama vím, že bych měla omezit okecávání a vžít se více do děje - ty bys měla udělat opak. Více příběh prožít, popsat, jak to vypadalo, jak to působilo, co si postava myslela... Přečti si něco od nějakých lepších autorů a porovnej to se svým. Opravdu ti tam všechno sedí, či ne? Najdi si chyby, několikrát si to po sobě přečti a až po konečných úpravách to pošli. :) Věř mi, neříkám to proto, abych si zvýšila své nadpozemské ego, ale abych pomohla.
Příběh jinak může být zajímavý, uvidíme, jak se nakonec vyvrbí a co z něj bude, každopádně pokroky snad sledovat budu.
Kaisa

Platí to samé, co u předchozího komentáře.

8 Catie XXXXXXX Catie XXXXXXX | Web | 11. března 2014 v 18:26 | Reagovat

pěkné

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama